Posledních pár dní

ve fotkách :)

Zkoušky mám úspěšně z krku, takže dny trávím koukáním na seriály, jsem s Petrem a kopu se do předělání bakalářky. Jinak kromě úspěšných zkoušek stojí zatím rok 2012 za velký kulový. Hodně hádek, ještě mě nepozvali ani na jeden pohovor od novýho roku, nejsou peníze, nikam ani moc nechodím a vůbec to všecko stojí za velký kulový. Doufám, že se to zlepší, protože tohle mě fakt moc nebaví.

Studijní

Ta bilance mě nějak nakopla do psaní. Včera jsem si sedla k blogu a konečně po dlouhé době to tu trochu překopala. Změnila jsem vzhled, což u mě není nic neobvyklýho, to já tady dělám pořád. Jsem v tomhle fakt jak praštěná, měním vzhledy pořád ve všem. Každý měsíc mám novou plochu počítače, vzhled plurku, lištu firefoxu nebo tapetu mobilu. Každopádně dál jsem konečně doplnila tu záložku o mně, přejmenovala jsem ji a doplnila jsem tam pár starých vzhledů blogu, takže čtete-li můj blog už delší dobu, běžte se podívat a pobavit, co jsem považovala za svůj tvůrčí vrchol :D. No a nakonec jsem smazala ty příšerný “hlody”, co tu strašily a nebyly vůbec vtipný. Taky jsem články roztřídila do kategorií, takže už nemám “všechno v jednom” a konečně to tu nějak vypadá. Jsem na to pyšná :D.

Letos ani nijak nevnímám, že je leden. Vždycky jsem na něj od plic nadávala, že se táhne a že je depresivní, letos to nijak nevnímám a je mi to ukradený. Předsevzetí jsem si nedávala, je to zbytečný. Přijde mi hloupý, říkat si, že letos budu hubená, jiná, taková, maková. Vkládat si naděje do novýho roku s tím, že si myslím, jak budu lepší, je hloupost. Pokud chci s něčím začít/přestat, udělám to hned a nevymlouvám se na nový rok. Začala jsem už aktivně využívat nového diáře, letos jsem si nekoupila moleskine, protože jem chtěla diář jiné barvy než černé nebo červené a moleskine jiný barvy bohužel nemá. Koupila jsem si v knihkupectví fialový, obal je sice hrozně pěknej, ale obsahově mi v tomhle ten moleskine přece jen chybí a nedá se mu konkurovat.

Jinak neřeším skoro nic jinýho než školu, posledních pár týdnů. Teď mi zbývá už jen jedna nejtěžší zkouška a pak mám konečně předposlední semestr za sebou a můžu vkročit do posledního. V čem jsem na sebe opravdu pyšná, tak že se mi podařilo udělat ústní zkoušku z francouzštiny na poprvé. Té jsem se bála už od první hodiny francoužštiny a čím víc se blížila, tím víc jsem byla přesvědčená, že ji dát nemůžu. Povedlo se, dokonce jsem mluvila a uhrála to na opravdu luxusní známku. Je to dva dny zpátky a mám chuť se pořád plácat po zádech XDDDD. Každopádně poslední semestr bude na pytel, protože se mi tam přenesla zkouška z předminulého semestru a ke všemu mi chybí kredity z volitelných předmětů, takže si musím zvolit jeden navíc. Tohle mě prostě štve, protože jsou to volitelné předměty, já jsem jeden semestr vynechala, protože si říkám, tak je to volitelný, tak je to snad moje volba a stejně nakonec jsem k jeho zvolení nenápadně nucena. No každopádně to znamená, že budu mít zas roztahaný rozvrh, a to znamená, že vyhlídky, že bych si našlá práci jsou opět v mínusových hodnotách.

S prací je to taky vtipný, teď na to nemám čas ani náladu, kvůli škole a volají mi včera a předevčírem nezávisle na sobě dva lidi, a sami mi práci nabízejí. Blbý je, že fakt nemám vůbec náladu na pohovory, jsem z nich za poslení rok fakt neskutečně otrávená, jak ze sebe furt někde dělám pro nic za nic debila a aspoň do konce zkouškovýho na to fakt kašlu. Další věc proč nemám čas, je moje krásná bakalářka. Na teoretické části jsem makala s přestávkama od listopadu nějak a můj vedoucí mi ji celou vrátil na předělání. Napsal mi k tomu 4 A4 poznámek, ze kterých vyplývá, že neumim psat, že jsem to dělala na rychlo a vůbec, že to je úplně všechno špatně. Bylo mi z toho úplně do breku, protože jsem tomu fakt věnovala spoustu času a fakt jsem se snažila. Věděla jsem, že bez chyby to nebude, ale opravdu mě dostalo, že to mám předělat celý. Takže ten pocit, že jsem dobrá, že jsem začala brzo a že mi to jde, je v pytli, mám pocit, že jsem akorát tak úplně blbá a že jsem neudělala ani hovno. A všechno se mi kupí.

Vím, že tohle je článek spíš o škole, ale já se z toho prostě potřebuju vypsat, tíží mě to jak koule na noze a těším se, až dostuduju. Ani mě nenapadne pokračovat dál, mám veškerýho studia plný zuby.

Doufám, že máte radost z fotek, říkala jsem si, že by bylo fajn, to tu obohatit, přece jen, taky mám ráda blogy, kde je sem tam nějakej obrázek :) Tady se vám ještě pochlubim, jak jsem si seřadila oblečení ve skříni krásně podle barvy. Skříń to není nic moc, ona původně ani není uzpůsobená na ramínka, ale na poličkách jsem tam ty hadry rvala už násilím a měla to pak hrozně sežvejkaný. Jak estetické. Takhle jsem aspoň zjistila, jaká barva u mě převažuje. Černá je prostě univerzální :D

Dneska mám poslední volný den, zítra už zas začínám s učením, takže si toho jdu užít. Hraním simů.

Bilance roku 2011

Já ani na tenhle rok názor nemám. Stalo se toho dost, byly tam jak pozitivní, tak i negativní věci, je to tak půl na půl :)

Bohužel bez fotek, nějak mi to tu nahrávání nefunguje.

Leden

Začíná zkouškové. Skončila jsem v kavárně a od nové majitelky jsem si sehnala vizitku, že bych tam pokračovala. Volám jí hned začátkem měsíce, jdu na pohovor, vypadá to fajn, chci dělat za barem. Učím se na zkoušky a baba mi o pár dní volá, jestli bych nepřišla na celý den, že bych šla na plac. Zpanikařím, vymluvím se na zkoušku a už se jí neozvu. Děsilo mě, že bych byla zase na place a ještě hned celý den a tímto číšničinu úplně zavrhuji. Chodím na zkoušky, udělala jsem si učící plán, nedodržuju ho. Ozval se mi po 21 letech můj pravý otec. Brečím, jsem z toho zmatená a pak s ním jdu na pivo. Hrozně se tam opiju a pak se hrozně pohádám s mámou. Brečím muži opilá, jsem ze všeho zmatená a usnu. Hledám práce, můj první pohovor byl ve Student Agency na prodejce zájezdů, nevyšlo to. Jsem z toho hrozně zklamaná. Muž má narozeniny, peču mu dort a dávám mu hru Mafia II, která mě taky chytne, koupím si ji a za týden ji dohraju.

Únor

Sedím pořád na jobs.cz, hledám práce. Jsem furt smutná z toho SA, tak se hecnu, že se zlepším v komunikaci a odpovím na první callcentrum, co najdu. Druhý den hned volají, že mám přijít na pohovor. Pohovor je zvláštní, dělám nějaký základní úkony na PC a volám nějaké ženské, nabízím jí vysavač. Vezmou mě. Nemám z toho ale radost, spíš se bojím. Další pohovor je v nějaké autodílně, pak asistentka. Ta nevyjde, chlap mi zase nabízí call centrum. Kývnu na to, zve mě na školení. Školení mám místo školy, která začala, jsem z toho nervózní a školení mě vůbec nebaví. Vzdávám to a na příští už nejdu. Rozeslala jsem životopisy do cestovek. Na Valentýna jsme chtěli s mužem na večeři, ale onemocněl, tak jsme nikam nešli. Posílám znovu životopis na prodejce do SA, pozvou mě na další pohovor, zase nevyjde. Brečím, je mi to hrozně líto. Ve škole píšeme furt nějaký eseje na filmy.

Březen

Přestáváme s mužem kouřit. Jdu na pohovor do dalšího call centra,vezmou mě a hned za dva dny jdu na školení. Celý školení mám neskutečnou migrénu,vůbec tam nekomunikuju, nic z toho mě nebaví a mám chuť zastřelit tu aktivní krávu, co furt doplňuje školitelku. Odmítám podepsat dohodu o provedení práce a jedu domů. Seru na call centra. Byl koncert Supportů, šla jsem tam s mužem a v zakouřené Flédě jsme to nevydrželi a koupili si krabičku cigaret. Moc nám to nevydrželo. Jdu poprvé na spinning a hrozně mě z něj druhý den bolí zadek. Zařizuju si členství v posilovně. Začíná jaro. Vybírám si baklářskou práci, dáváme si budík na sedm a začíná souboj o témata. Vybrala jsem si to, co jsem chtěla.

Duben

Máma mi dohodila pohovor v cestovce. Už jsem z těch pohovorů nešťastná a negativistická, nebaví mě to, všude si stěžuju. Pohovor v cestovce nevyjde, mám chuť rozběhnout se proti zdi. Pořád dělám nějaké seminárky. Můj první pohovor formou assasment centre, je to úplně debilní, serou mě ty řiťolezky tam. Nevyjde to. Začínám zoufat, že si nic nenajdu a o prázdninách budu bez peněz. Jdu aspoň konečně do posilovny a domluvím si tam cvičební plán. Pořád nějaký pohovory, zvou mě, ale nic nevychází, jsem z toho už fakt na nervy, že píšu babě, co jsem sakra už udělala blbě na tom pohovoru.

Květen

Opět v zoufalství píšu do SA na jiný inzerát, operátorka call centra. Volá mi personalistka, co si mě pamatuje z minulých pohovorů, chce mi dát šanci, pozve mě na pohovor. Ženská je hrozně příjemná, vypadá to ok, ale už ničemu nevěřím. Má se ten den ozvat, nic se neděje. Jsem už na pokraji zoufalství, tak tam sama zavolám, měli tam nějaký problémy, ale berou mě. Jsem šťastná jak blázen, hrozně se mi ulevilo. Povede se mi udělat zápočet z francouzštiny na poprvé, nevím jak, ale jsem ráda. Nastupuju na týdenní školení v SA. Jsem nadšená, baví mě to a koncem května nastupuju do práce.

Červen

Práce mě zatím baví, do kolektivu jsem zapadla dobře, všichni mi přijdou fajn. Dodělávám zkoušky, na jednu se nevypíšou opravné termíny a mně se zkouška přesouvá do posledního ročníku. Chodím pravidelně do posilovny, do práce a všecko je fajn.

Červenec

Po dlouhé době jdu k zubařce, rozřeže mi dáseň a mám asi dva kazy. V práci je to pořád fajn, sedla jsem si s jednou milou kolegyní, chodíme spolu na obědy a dáváme si poobědová cigárka u brněnského “orloje”. Je dost vedro. Našli jsme si s mužem dovolenou. Moje oblíbená kolegyně odchází. Mám zase sraz s otcem, doma je s s tím problém.

Srpen

Na pokynovém oddělení mají hodně práce, přeřadí mě na pokyny a naberou nový callcentristky. Na pokynech mě to baví, jsem ráda, že nemusím volat, protože to bylo pořád dokola, tak to byl takový oddech. Teamleaderka dala na pokyny novou callcentristku, co tam byla týden a mě hodila zpátky na call centrum. Nepřijde mi to fér a mám na novou kolegyni vztek. Hrozně mi leze na nervy a štve mě, že tam je týden a vzala mi moji pozici. Doplácíme s mužem doplatek za dovolenou. Večer když jdu z práce, zastavuje mě opilá baba a hrozně na mě nalíhá. Volám jí sanitku abych se jí zbavila. Píšu teamleaderce, co se stalo, že mě přeřadila, slušně se ptám. Je na mě sprostá a uráží mě. Odchází kvůli ní kolegyně, které udělala to samý. Jezdím s mužem o víkendech s hradama a občas se někam vykoupat.

Září

V práci to začíná být k nevydržení. Teamleaderka mi dělá problémy, zesměšňuje mě, bere mi práci, nechává mě na call centru, kde nikdo nevolá, takže se točím na židli a koukám osm hodin do zdi. S kolegyní jsme v pohodě. Teamleaderka rozvrhne směny, rozhodne se, že budu jediná na celý callcentrum, že neví kam mě jinam strčit na konci sezóny a odjíždí na dovolenou. Na call centru stres, sama hovory nestíhám, zařizuju si to po svým. Jdu za ředitelkou a dohodnu se s ní, že budu na pokynech. Pak končím. Odevzdávám kartu, odcházím se sbalenýma věcma a palmou a ačkoliv mi to ta kráva komplikovala, poprvé odcházím z práce s tím, že se mi bude stýskat. Odjíždíme s mužem na dovolenou, kterou si fakt užijeme. Flákáme se, jíme a projíždíme ostrov na skútru. Přestávám chodit do posilovny, protože už mě to nebaví. Strašně mě rozbolí zub, že beru tak 4 ibalginy denně. Zubařka mi nic nenajde, za to mi najde další dva zapomenutý kazy.

Říjen

Po dovolené mi zbývají do začátku školy 4 týdny. Nic nedělám a užívám si pěněz z práce. S mužem máme dva roky výročí, jedeme do lázní v Laa. Chtěli jsme si koupit výřivku pro dva, šli jsme ale pozdě. Tak jsme šli aspoň do sauny. Začíná zase škola a já si opět začínám hledat práci. První týden školy mám zase pohovor v SA, bohužel jsou tam noční směny a já nechci umřít, takže to vzdávám. Další pohovor v nějakým wellnes, kde jsem si sebou jistá a nakonec nic. Jsem smutná. Jsme znechucená a zklamaná ze školy. Máme toho hrozně moc, hrozně moc je toho zbytečnýho a já mám chuť s tím seknout. Rozhodnem se s mužem, že pojedeme v listopadu do Londýna. Kupuju si datadisk k The sims 3 a pořád to hraju.

Listopad

Začínám řešit bakalářku a komunikovat se svým vedoucím. Je docela ostrej. Letíme s mužem do Londýna. Ten mě nejdřív děsí, protože nám tam každý nabízí drogy a je to tam jak v džungli. Pak si ale zvykneme a je to fajn výlet. Chodíme všude možně, děláme si plány, bloudíme, snažíme se pochytit anglické přežvykování, mě každý večer neskutečně bolí nohy. Pak si tam muž při nahánění holubů vyvrkne kotník.Volám u sanitku, s babou na telefonu se nemůžu domluvit. Hroznej stres. Těším se domů. Hodně se s mužem hádáme. Mám zas nějaký pohovory, ani jeden nevyjde, sere mě to už a vzdávám to. Jsem na nervy ze školy. Přestalo mi jezdit auto. Zjišťuju, že mám alergii na psa. Píše mi otec kvůli srazu, odkládám to.

Prosinec

Auto jezdí. Strašně strašně moc seminárek, sere nás škola čím dál víc, začínám dělat na bakalářce. Dala jsem si hodně předtermínů, abych měla klid v lednu na bakalářku. Většina se zadaří kromě francouzštiny. S mámou začínáme chodit na zumbu. Je koncert Supportů  já poprvé od šestnácti let nejdu. Mám narozeniny, od muže dostanu přívěšek a kytku. Přijela muže sestra s Londýna, máme radost a navíc nemusíme řešit nějakou dobu psa. Zemřel Václav Havel, byli jsme na náměstí zapálit svíčku. Svolávám předvánoční akci, sice pár lidí nedorazí, ale i tak je to fajn. Konečně končí ten hnusnej semestr a můžou začít Vánoce. Ty jsou fajn, odpočinek, hodně jídla, strávila jsem je s mužem, dostal ode mě tričko svého oblíbeného týmu a hrozně jsem se těšila až mu ho dám. Máme nový kávovar a nemůžu se ho nabažit. Odesílám teoretickou část bakalářky. Jinak nic nedělám. Silvestr trávíme na chatě jednoho kamaráda od muže. Jedu od tam smutná.

Do roku 2012 si hlavně přeju aby nebyl konec světa, abych napsala v klidu bakalářku a udělala státnice úspěšně na poprvé. A pak se uvidí. A abych měla větší štěstí při hledání práce.